Jsi ve mně napořád

Jsi ve mně napořád.

Vedeš mě po schodech, cítím, že co mi dáš ze sebe, je zázrak lásky.

Oči přivřený, krajina pod sněhem, a my dva pod dekou, vracím se zpátky.

Svlíkáš si šaty, andělé mlčí a ve mně se na chvíli zastaví dech.

Přemítám, proč sis mě vybrala, nechci se probudit, setrvám v snech.

Venku mráz, uvnitř nás plameny, na stěnách tancují jen naše stíny.

Ruce jsou spojený, padáme do sebe vášnivě a já ti, má milá, slíbil.

Že tu chvíli neztratím z paměti, že si ji uložím hluboko v sobě.

Člověk musí přijít o všechno, aby pak v jeden den najednou prozřel.

Jsme jako ptáci v trní, co křídla nerozvinou.

Ale čas všechno mění, vteřinu za vteřinou.

Nehybně dál tu stojím, viděl jsem ledy tát.

Vím, že se tě nechci vzdát.

Jsme jako ptáci v trní, co křídla nerozvinou.

Ale čas všechno mění, dvě cesty, co se minou.

Tak prosím, pojď se projít, já řekl bych ti rád.

Jsi ve mně napořád.

Neumím přepsat příběh, teď vítr se zvedá, já musím už jít.

Prošel jsem údolí, obeplul přístavy, hledal to místo, kde zavládne klid.

Jak voda po zimě stéká z hor, nejdou i zastavit ty cizí přání.

Kéž bych čas zpomalil, kéž bych se do těch dnů alespoň na chvíli vrátil.

A řekl svému mladšímu já: nečekej, bojuj i tohle se stává.

Ještě nevíš, že je to jen párkrát za život, před tím se neschovává.

To, co jsi získal, může i odejít, ale co miluješ, o to se per.

Dej jí šanci tě znova obejmout, ještě se nevzdávej, neztrácej směr.

Jsme jako ptáci v trní, co křídla nerozvinou.

Ale čas všechno mění, vteřinu za vteřinou.

Nehybně dál tu stojím, viděl jsem ledy tát.

Vím, že se tě nechci vzdát.

Jsme jako ptáci v trní, co křídla nerozvinou.

Ale čas všechno mění, dvě cesty, co se minou.

Tak prosím, pojď se projít, já řekl bych ti rád.

Jsi ve mně napořád.

Venku mráz, uvnitř nás plameny, na stěnách tancují jen naše stíny.

Ruce jsou spojený, padáme do sebe vášnivě a já ti, má milá, slíbil.

Že tu chvíli neztratím z paměti, že si ji uložím hluboko v sobě.

Člověk musí přijít o všechno, aby pak v jeden den najednou prozřel.

Jsme jako ptáci v trní, co křídla nerozvinou.

Ale čas všechno mění, vteřinu za vteřinou.

Nehybně dál tu stojím, viděl jsem ledy tát.

Vím, že se tě nechci vzdát.

Jsme jako ptáci v trní, co křídla nerozvinou.

Ale čas všechno mění, dvě cesty, co se minou.

Tak prosím, pojď se projít, já řekl bych ti rád.

Jsi ve mně napořád.