Moře

Teď chci se ti dát, chci, abys byla jen má.

Vidím všude tvou zář, přitom kolem je tma.

Někdy odcházíš ty a někdy odcházím já.

To ticho musím ustát, aniž otočím tvář.

Kdybych tvrdil, že mi nechybíš, byl bych jen lhář.

Ty hry jsou zbytečný, i tak je budeme hrát.

Co zmůže žena a muž, když promluví v nich touha?

Chci, aby tvá cesta po okraji byla dlouhá.

Po čem srdce touží, musí si ruce pak vzít.

Tvý oči sledujou mý, tuší, co bude se dít.

Takhle vznikaj války a muži ničí pak mír.

Trója v plamenech, před světem už nejde to skrýt.

Cítíš ve mně oheň a necháváš ho hořet.

Jsi chladná jako led a má touha je jak moře.

Ty plameny jsou vidět, už když se blížíš z dáli.

Pojď ke mně blíž a blíž, ať nás zase jednou pálí.

Pojď, společně do toho labyrintu vejdem.

Kde se nebe s peklem v jednu chvíli klidně sejde.

Touha proudí tělem, uhasit jí vodou nejde.

Pořád jsi má vyvolená, moje baby.

Voníš jako šafrán, omýváš mi rány.

Spolu v místech, z kterých se už nejde vrátit.

Stokrát jsem už viděl stíny kreslit tahy po tvým těle.

Dávno už ti nejsem jenom, lásko, učitelem.

I tak vím a znám, měním svůj pohyb dál.

Nechci, abys můj záměr předem četla.

A sním, jak král, co tvůj květ do ruky vzal.

Dej mi, prosím, zažít trochu tvýho světla.

A sním, jak král, co tvůj květ do ruky vzal.

Dej mi, prosím, zažít trochu tvýho světla.

Cítíš ve mně oheň a necháváš ho hořet.

Jsi chladná jako led a má touha je jak moře.

Ty plameny jsou vidět, už když se blížíš z dáli.

Pojď ke mně blíž a blíž, ať nás zase jednou pálí.