Albatros

Vše, co začíná, jednou i končí.

Ale náš strach je jenom písek v bouři.

Sladká jak datle, křehká jak pergamen, vznítí se touha, co po ní zůstane.

Vzpomínky, doteky, ztracený slova, hledáme způsob, jak najít je znova.

Pravda se zjevuje, když něco uvadá, krása se zjevuje, když něco zraje.

To prozření bolí, jak prozření herce, co zjistil, že svý city jenom už hraje.

Jsem tu s tebou, i když v sále dávno zhasly světla.

Jsem tu s tebou, i když v ústech ráno zbývá věta.

Že láska hřeje jenom, dokud je stále živá.

Že nemá význam řešit dál, čí je to vina.

Vše, co začíná, jednou i končí.

Ale náš strach je jenom písek v bouři.

Jak rychle přišel, tak zas potom rychle zmizí.

To pouto mezi námi zůstává ryzí.

Vše, co začíná, jednou i končí.

Ale náš strach je jenom písek v bouři.

Lásko, tak věř mi, že to spolu vše zvládnem.

Jak albatros nad divokým oceánem.

Často nemluvím o tom, co srdce trápí, ale čekám, až bouře přejde.

Čekám, i když bych raději slavil, někdy to prostě, můj Bože, nejde.

Všechny ty výčitky určuje tíha v nás, co v sobě léta máme.

Nakonec je to jen volba, jestli tím projdem, nebo to raději vzdáme.

Ty jsi má tajemná Indie, nový svět, co je v dáli.

V sobě plamen máš, co umí hřát, i všechno spálit.

Větve sklání se pod sněhem, i my občas padnem k zemi.

Hledej to lepší ve mně - ne kým nejsem, co ve mně není.

Vše, co začíná, jednou i končí.

Ale náš strach je jenom písek v bouři.

Jak rychle přišel, tak zas potom rychle zmizí.

To pouto mezi námi zůstává ryzí!

Vše, co začíná, jednou i končí.

Ale náš strach je jenom písek v bouři.

Lásko, tak věř mi, že to spolu vše zvládnem.

Jak albatros nad divokým oceánem.

Vše, co začíná, jednou i končí.

Ale náš strach je jenom písek v bouři.

Jak rychle přišel, tak zas potom rychle zmizí.

To pouto mezi námi zůstává ryzí!

Vše, co začíná, jednou i končí.

Ale náš strach je jenom písek v bouři.

Lásko, tak věř mi, že to spolu vše zvládnem.

Jak albatros nad divokým oceánem.

Hledej to lepší ve mně - ne kým nejsem, co ve mně není.