Řeka

Venku květy prší z nebe a já přesto cítím smutek.

Lidi se jen smějou a já nevím, kam bych utek.

Každý nový ráno je naděje, že se všechno změní.

To jen my si často pletem lásku s okouzlením.

Rozejít se ještě neznamená ztratit k tobě city.

Jen si přiznat, že je tu už někdo jiný.

Hýčkat slunce neznamená cítit jeho žár.

Láska je anebo není, člověk si jí nevybral.

Tak už jenom dál tiše čekám.

Už vím, kam teče tahle řeka.

Tak už jenom dál tiše čekám.

Už dávno vím, kam teče.

Jsi jako světlo, co se před očima ztrácí.

Jako když puká srdce, přitom nekrvácí.

Jsi jako bouře, co se žene z kopců dolůA já už vím, že nejdeme dál spolu.

Jsi jako světlo, co se před očima ztrácí.

Jako když v lesích ustali zpívat ptáci.

Jsi jako bouře, co se žene z kopců dolů.

A já už vím, že nejdeme dál spolu.

Kdo si lehá do mraků, občas pak na zem tvrdě padá.

Ale nemiluje ten, kdo si stále kryje záda.

To si říkám, nevím, možná chyby romantika.

Jiní ví kam, vítaj je v kancelářích u právníka.

Chvíle teskný, jako poslední milování.

A to prázdno potom, jemuž nikdo nezabrání.

Jako známky na dopisech, který nikdo neposílá.

Nebo krása nebe, kterou nemá, kdo by vnímal.

Tak už jenom dál tiše čekám.

Už vím, kam teče tahle řeka.

Tak už jenom dál tiše čekám.

Už dávno vím, kam teče

Jsi jako světlo, co se před očima ztrácí.

Jako když puká srdce, přitom nekrvácí.

Jsi jako bouře, co se žene z kopců dolů.

A já už vím, že nejdeme dál spolu.

Jsi jako světlo, co se před očima ztrácí.

Jako když v lesích ustali zpívat ptáci.

Jsi jako bouře, co se žene z kopců dolů.

A já už vím, že nejdeme dál spolu.