Žižkov

Nočním Žižkovem kráčí starý muž,

po jeho boku šedivý pes.

Do kanálů teče černá tuš,

jeden bez druhého by život neunes.

Kráčí ulicí plnou lokálů,

v téhle chvíli je škoda slov.

Jdou tiše, rozvážně a pomalu,

život není štvanice a láska není lov.

Starej pán venčí psa a pes pána,

s nimi na dlažbě venčí se dějiny.

Na Olšanech pravda se lží do téhož hrobu dána,

krev na Židovských pecích změnila se v rubíny.

Oba dobře vědí, kam samota vede,

Žižka palcátem mává na Měsíc.

Za vozovnou se houpou v bocích holky snědé,

a skřípe blues kolejnic.

Každou noc bok po boku,

starý pán a pes, jeho stín.

Ztichlým tunelem zní ozvěna kroků,

to žižkovský frajeři táhnou na Karlín.

Starej pán venčí psa a pes pána,

s nimi na dlažbě venčí se dějiny.

Na Olšanech pravda se lží do téhož hrobu dána,

krev na Židovských pecích změnila se v rubíny.

Pes má oči jen pro svého pána,

pán dělá psí kusy psovi pro radost.

Uvaří po návratu domů časně z rána

psovi kávu a sobě hovězí kost.

Starý muž se svým starým psem

se už novým kouskům nenaučí.

Spolu kráčí nočním Žižkovem,

Žižka by se divil, kdyby věděl, kde skončí.

Starej pán venčí psa a pes pána,

s nimi na dlažbě venčí se dějiny.

Na Olšanech pravda se lží do téhož hrobu dána,

krev na Židovských pecích změnila se v rubíny.