Má milá

Má milá, kde jsi byla,

když se v polích zastavil čas?

Já pila vodu z tůně hluboké,

vodu brala do dlaní,

když se v polích zastavil čas.

Můj milý, cos uviděl,

že si v dlaních skryl svou tvář?

Já viděl ve tvých očích odvahu

a styděl se za svou zbabělost,

tak jsem v dlaních skryl svou tvář.

Má milá, kde jsi byla,

když nebe hořelo?

Já do skal hejna ptáků ukryla

a koně hnala ze stájí,

když nebe hořelo.

Můj milý, cos uviděl,

když jsi bloudil po lesích?

Já viděl plachou bílou laň

v objetí s krvavou bestií,

jak bloudí bolestí.

Má milá, můj milý,

teď se v polích zastavil čas.