Mordyjé

Pošťák mi přines dopis s kulkou od mafi e,

já hned cítil, jak se kulka do mýho těla vryje.

Točím jedna pět osm, haló, tady policie,

pomáhat a chránit, ale ruka ruku myje.

Vyděšený k smrti v oknech stáhnu žaluzie,

tlak mi prudce stoupá, padaj mý akcie.

Možná, že jsem k ničemu, ale stejně líto mi je,

že mé bílé tělo nejspíš v černé hlíně shnije.

Kočí, práskni do koní a zakřič to svý hyjé,

ať od kol lítá kamení, vzhůru do Tramtárie!

Naskočí mi husí kůže, ze syčení zmije

i ze šílenství někdy může vykvést růže poezie,

mordyjé!

Tak prchám v dostavníku podél řeky Dyje

s vozkou, co furt nadává, kouří a pije.

Nerad volá prrrr, ale o to víc řve hyjé,

pod nohama střepy lahví vína z Andalusie.

Kočí, práskni do koní a zakřič to svý hyjé,

ať od kol lítá kamení, vzhůru do Tramtárie!

Naskočí mi husí kůže, ze syčení zmije

i ze šílenství někdy může vykvést růže poezie,

mordyjé!

Tak prchám v dostavníku podél řeky Dyje,

s vozkou, co furt nadává, kouří a pije.

Co nerad volá prrrr, ale o to víc řve hyjé,

pod nohama střepy lahví vína z Andalusie.

Cítím se jak trilobit, chodící fosilie,

hrůzou zkamenělý srdce, cítím však, že ještě bije.

Co nás posílí, to nás nezabije,

ale po čertech to bolí,

mordyjé!

Kočí, práskni do koní a zakřič to svý hyjé...