Znovu a líp

Byly doby, kdy volaly mě mraky,

divoké včely u řeky,

já věřil, že není kam spěchat,

že volat budou na věky.

Byly doby, kdy volalo mě moře,

luxusní pláže Dubaje.

Já věřil, že takhle se dá žít věčně,

že na věky zlatá doba je.

Můj bože, jak já se mýlil,

jak já byl slepej

a ty ses díval a bavil ses tím,

jak v tom lítám.

Teď mám strach,

mám velikej strach.

Ach, můj Bože.

Byly doby, kdy volaly mě šelmy

z temných klecí našich těl.

Já věřil, že dokážu cokoli,

třeba i lítat, kdybych chtěl.

Já chtěl letět ke hvězdám

a plánů měl plnou hlavu.

Můj Bože, tys viděl, že nelítám,

tys viděl, že v tom plavu.

Můj bože, jak já se mýlil,

jak já byl slepej

a ty ses díval a bavil ses tím,

jak v tom lítám.

Můj Bože, jak já se mýlil,

kdyby to šlo, rád bych to vrátil,

takže příště znovu a líp,

celý znovu a líp.

Jenže teď už nic nenadělám,

takže co teď s tím?

Ach, můj Bože.