Zatoulaná

Pár dopisů, nesou dál vůni vzdálenou

Nazpaměť znám slůvka příběhu o nás dvou

Snoubenka, v mých očích málem už nevěstou

To, když se dva zamilujou

Snad každej zná baladu s oknem v přízemí

Ten dům tam je, jen už má okna plastový

Snad všechno čas jako ta okna vymění

Šaty, lásky, milování

Jak roky jdou, tak člověk zapomíná

Však v hlavě zůstává má první milá

Zatoulaná, ta, co mi byla blízká

Tak se mi někdy stýská, už je to let

Zatoulaná, ta z doby černobílý

Náš byl celej svět

Snad někde máš ještě ten starej náramek

Když táta tvůj přišel k nám, vážně jsem se lek

On přitom sháněl jenom partu na mariáš

A váš prázdnej byt byl jenom náš

Pak jsme se rozešli, jak už to bývá

Dnes ani nevím, kde se stala chyba?

Zatoulaná, ta, co mi byla blízká

Tak se mi někdy stýská, už je to let

Zatoulaná, ta z doby černobílý

Náš byl celej svět

Zatoulaná, ta, co mi byla blízká

Tak se mi někdy stýská, už je to let

Zatoulaná, ta z doby černobílý

Náš byl celej svět