Bílá hora

Vítr se nad krajinou prohání

Pach krve, prachu, koňských hřív

Máš fuk kterýho jsi vyznání

Všechno je naruby, jinak nežli dřív

Zvon zvoní konec, čeští pánové

Mour padá z nebe do duší

Po jiných loukách chodí bohové

Červená bělohorským pláním nesluší

Vzlyky se nesou do ticha

A smrtka s kosou pospíchá

Uplivne, zakleje

Ruce si umeje

Pak ještě nejmíň tisíckrát

Stín milosrdně přikryl naději

Temno se plíží stoletím

Nemudruj kate, konej raději

Bezmála třicet duší k nebi poletí

Vzlyky se nesou do ticha

A smrtka s kosou pospíchá

Mydlář jen zakleje

Ruce si umeje

Pak ještě šestadvacetkrát

Lid pražský v kocovině svíjí se

Trauma na tři sta dlouhých let

Lebky jsou vystavený na římse

Kterému která patří raděj nevědět