Heja, heja

Navždy zamčená brána

Někdo do kapsy lhal

Ona prý ho měla ráda

On jí za to iluze bral

Pak se myšlenka vkrádá

Pevně opratě vzal

Slabý je, kdo zbraně skládá

Svýho koně krajinou hnal

Heja, heja, heja, heja, heja

V sedlech koní, křičí svědomí

Krajem letí, nářkům zvoní hrana

Lánem světa s nadějí, že rány zahojí

Heja, heja, heja, heja, heja

Cválá, hory střídaj údolí

Vlaje hříva, lásce vale nedá

Lánem světa s nadějí, že rány zahojí

Heja, heja, heja, heja, heja

V cíli jezdec koně pohladí

Heja, heja, heja, heja, heja

Lánem světa s nadějí, že ona odpustí