Ticho Jako V Kostele

Dva pruhy rudejch světel se táhnou krajem temně

Všechny vedou pryč, žádný směrem ke mně

Sedím doma sám a koukám na silnici

Vidím okna rám a nad kurtama vinici

Sedím na posteli a ty jsi daleko

Je mi strašně smutno a jsem na měkko

Je tu jenom ticho jako v kostele

Jedna zabalená taška vedle postele

Taška plná věcí, hlava plná pojmů

Zážitků, pocitů, přání a dojmů

Chtěla by to říct, ale není komu

Možná třeba vrbě nebo jinýmu stromu

Pořád sedím na posteli, pořád jsi daleko

Pořád je mi smutno, pořád jsem naměkko

Pořád je tu ticho jako v kostele

Je tu jen ta taška vedle postele

Už celý týdny si nepovídáme

Je teda pravda, že se občas vídáme

Třeba ráno a večer a večer a ráno

A to je všechno, prostě není nám přáno

Ale proč sedím na posteli, proč jsi daleko

Proč je mi smutno, proč jsem naměkko

Proč je tu ticho jako v kostele

Když celou dobu sedíš jen na druhý straně postele

Vedle mě...

Na druhý straně...

Tý samý, stejný postele...