Balada o kmínu

Ve starém domě na rohu ulice

objevil jsem malý obchod s kořením

prodávala tam Dáma s černým kloboukem

a já ani nevím proč koupil jsem si kmín

Dáma s černým kloboukem

krásná ke zbláznění

je teď pořád se mnou

a zároveň i není

Na oblohu naskákaly šafránové hvězdy

pouliční lampy se praly o můj stín

marně jsem hledal Dámu s černým kloboukem

marně jsem hledal kde koupil jsem ten kmín

Dáma s černým kloboukem

krásná ke zbláznění

je teď pořád se mnou

a zároveň i není

Ve starém činžáku na rohu ulice

nikdy prý nebyl žádný obchod s kořením

nikdo ani nezná Dámu s černým kloboukem

ale mě se pořád zdá, že v těch místech voní kmín

Dáma s černým kloboukem

krásná ke zbláznění

je teď pořád se mnou

a zároveň i není

A tak vedle ní žiju

jako ten kdo nepospíchá

bloudím po ulicích

a opíjím se

sílou ticha