Svět bez lidí

Měl jsem děsivej sen

v něm mě probudilo ticho

okno otevřel jsem a tam nikde nikdo

všechny ulice prázdný, když hlavou mi bliklo

jsem tady fakt sám? No snad lidstvo nezaniklo?

Všechny auta jsou mý, co chci, můžu si vzít

hraju ve filmu svým a v tom se všechno teď smí

obří kulisou stal se svět kolem mě

když někam do neznáma zmizel život ze Země

Zní to jako hrůza, ale těžko říct

když se nad tim zamyslim, tak co mě děsí víc?

jestli víc to, že je nás tu moc, kdo ví?

a jaký by to bylo žít na planetě bez lidí

Otvírám obytnou káru a v prvním krámu

beru konzervy a jídlo vyjíždím už k ránu

dálnice prázdný, mířím dolů na jih

míjim opuštěný auta kolem na okrajích

prázdná města a prázdný domy

opuštěný ulice tu lemujou palmy

do písku si lehám v hlavě tsunami

příboj uspává mě, duní jako tamtamy

Když v tom mě probudil jazyk mýho psa

ležim v peřinách, žádná apokalypsa

jenom strop nade mnou, zem pode mnou

a pod peřinou každou vteřinou s myšlenkou jedinou

když podívám se na to ze všech stran

jasně vidim, že už nikdy nechci bejt sám

zívám, znovu usínám, jen se usmívám

do snů upadám, zase lidi kolem sebe mám