Bouře

V zádech zem lehce mrazí, stěny stále blíž a blíž, dech slábne. Z rukou pot se mi plazí, nad mým tělem strach a tíseň vládne. Zavřu oči, než to skončí. V hlavě mý se bouří hlas. Nade mnou mrak svět zhas. Nikde nic, jen děs a strast tluče do dveří. Je to tu, zas lítám v tom. Štěpím se na atom. Ať si do mě blesk a hrom klidně udeří. Jsem sám, zem stále mrazí, ve svitu displeje úzkost stoupá. Tam dál, pryč, v tichu za zdí, zbyde z bouře jen vzpomínka hloupá. Zavřu oči, než to skončí. V hlavě mý se bouří hlas. Nade mnou mrak svět zhas. Nikde nic, jen děs a strast tluče do dveří. Je to tu, zas lítám v tom. Štěpím se na atom. Ať si do mě blesk a hrom klidně udeří. Snadno smysly můžu otupit, vyřvat se, než bolest přejde. Nebo v hlavě hluky utopit, na chvíli je smýt. V hlavě mý se bouří hlas. Nade mnou mrak svět zhas. Nikde nic, jen děs a strast tluče do dveří. Je to tu, zas lítám v tom. Štěpím se na atom. Ať si do mě blesk a hrom klidně udeří. Snadno smysly můžu otupit, vyřvat se, než bolest přejde. Nebo v hlavě hluky utopit, na chvíli je smýt. Snadno smysly můžu otupit, vyřvat se, než bolest přejde. Nebo v hlavě hluky utopit, chvíli bude líp.