Nebreč

Když nemá konce cesta Tvá, když se ti zdá moc dlouhá

už sotva pleteš nohama, jak v mátohách se loudáš

Když ti v mlze mizí cíl a opouští Tě síla

Když už skoro nevěříš a láteříš a spíláš, osudu

 

Ne já brečet nebudu, jen ať brečí si ti co musí mít slzy k žití

Nebudu, stále je třeba svítit těm co jsou na cestě domů

Ne já brečet nebudu, a nebreč ani Ty, s úsměvem máš den jako vyšitý, jako vyšitý

 

Když nemá konce cesta má, když se mi zdá moc dlouhá

už sotva pletu nohama, jak v mátohách se loudám

Když mi v mlze mizí cíl a opouští mě síla

Když už skoro nevěřím a láteřím a spílá, osudu

 

Ne já brečet nebudu, jen ať brečí si ti co musí mít slzy k žití

Nebudu, stále je třeba svítit těm co jsou na cestě domů

Ne já brečet nebudu, a nebreč ani Ty, s úsměvem máš den jako vyšitý, jako vyšitý

 

Vím jak se pozná správná cesta, je to ta na které nemůžeš přestat

chvíli jdeš, ale pak už zas běžíš, a každý krok je jedním ze sta

Vím jak se pozná správná cesta, je to ta na které nemůžeš přestat

chvíli jdeš, ale pak už zas běžíš, a každý krok je jedním ze sta

Vím jak se pozná správná cesta, je to ta na které nemůžeš přestat

chvíli jdeš, ale pak už zas běžíš, a každý krok je jedním ze sta