Sonet 147

Má láska je jak horečka, co touží

Co nejvíc tu svou nemoc roznítit

Radost má z toho, co jí nejvíc souží

Co nejvíc živí zvrhlý apetýt

Rozum, ten doktor lásky, dostal vztek

Že neléčím, jak řek, tu chorobu

Teď už vím, že když nemám jeho lék

Má touha přivede mne do hrobu

Pomoci není, komu není rady

Blábolím, blouzním, blázním, bloudím tmou

A nevím sám, co to mám za nápady

Nechci znát pravdu, pořád vedu svou

Pomoci není, komu není rady

Blábolím, blouzním, blázním, bloudím tmou

A nevím sám, co to mám za nápady

Nechci znát pravdu, pořád vedu svou

Že krásná jsi a že jsi moje světlo

Když jsi jak noc a černější než peklo

Pomoci není, komu není rady

Blábolím, blouzním, blázním, bloudím tmou

A nevím sám, co to mám za nápady

Nechci znát pravdu, pořád vedu svou

Pomoci není, komu není rady

Blábolím, blouzním, blázním, bloudím tmou

A nevím sám, co to mám za nápady

Nechci znát pravdu, pořád vedu svou