Divadlo

V oprýskaný svět divadelních rekvizit

Mám sen postavit sám.

Nalíčit tvář přes výsměch zrcadla,

Vždyť rozdíl ani já nepoznám.

V pavoučích sítích vždycky se chytím.

Jsem komik del l’arte a zároveň řecká báj.

Whoa! Whoa!

Známý hlas mi uvnitř říká: Hraj!

V reflektorech lamp být gestem, hrdinou.

Roli jedinou, abych hrál.

A v závěru hry zas mlčím, jako mim,

A jen se ukláním pro prázdný sál.

Ze střepů rolí smetu, co bolí.

Jako akrobat kráčím přes okraj.

Whoa! Whoa!

V každém z nás je Jekyll i pan Hide.

Whoa! Whoa!

Chci přestat hrát, když ve mně zazní: Hraj!

Ticho se vkrádá, když opona padá.

Než, jako lhář, navždy ztratím svou tvář.

Chci rozbít vězení, stejný představení.

Zoufalý plán probdělých nocí i rán.

Whoa! Whoa!

V každém z nás je Jekyll i pan Hide.

Whoa! Whoa!

Chci přestat hrát, když ve mně zazní: Hraj!