Slunce

Já kdysi s úsvitem ti říkal častokrát

Že jsi mé slunce, o němž nikdo nemá zdání

Řek jsem to vážně, jenže nesmíš to tak brát

Přeháním rád, to bude tím

Já kdysi s úsvitem ti řekla častokrát

Že jsi mé slunce, které vyšlo v pravou chvíli

Slyšel jsi správně, jenže nesmíš to tak brát

Bezpočtukrát člověk se mýlí

Slunce je fair, to nezaspí a hřeje záda

Vysvitne včas, když naprší ti do mikáda

Nechce nic mít, nic nedluží a svítí stejně

Na moji tvář, na dlaně tvé

Slunce je fair, to nešidí a hřeje pláže

Odvede své a neslíbí, co nedokáže

Kol hlavy měj si svatozář a třeba hřej si

Slunce ty nejsi

I když máš spoustu chyb, tak já ti rozumím

A slabší stránky tvé ti vůbec nevytýkám

Ani já nejsem tvoje slunce, pokud vím

Netrap se tím, to se jen říká

Slunce je fair, to nezaspí a hřeje záda

Vysvitne včas, když naprší ti do mikáda

Nechce nic mít, nic nedluží a svítí stejně

Na moji tvář, na dlaně tvé

Slunce je fair, to nešidí a hřeje pláže

Odvede své a neslíbí, co nedokáže

Kol hlavy měj si svatozář a třeba hřej si

Slunce ty nejsi

Už raděj mlč a dívej, hvězdy jsou ty tam

Přichází úsvit, velké slunce hlásí ráno

Co přát si krásnějšího nad ten zázrak sám

Že ty mě máš, že já tě mám