Mademoiselle Giselle

Mademoiselle Giselle

Měla úsměv hvězdy

stříbrného plátna,

byla krásná,

lichotkami neúplatná,

krutá i něžná

jak mocná kněžna,

pyšná jak páv.

Měla oči které raní všechny muže,

kdo je spatřil tomu už nic nepomůže,

myslela zkrátka

na zadní vrátka,

pyšná jak páv,

tak sem jen rukou máv.

Máš chůzi gazel,

a vím že jsi mazel,

má mademoiselle Giselle

Však je s tebou svízel,

kdo nesil ten sklízel,

cit mademoiselle Giselle.

Tak proč bych se vzpouzel,

zlé moci tvých kouzel

má mademoiselle Giselle

dál chřadnul a scházel,

ze snů sebou házel,

má mademoiselle Giselle.

Měla drahý dlouhý kožich z persiánu,

spát chodila po půlnoci

někdy k ránu,

veselá z vína

a víc než líná,

pyšná jak páv.

Chtěl jsem jí říct

jednou jednu něžnou větu,

ona si však zapálila cigaretu,

nedotknutelná a podnutelná,

pyšná jak páv,

tak jsem jen rukou máv.

Máš chůzi gazel,

a vím že jsi mazel,

má mademoiselle Giselle

Však je s tebou svízel,

kdo nesil ten sklízel,

cit mademoiselle Giselle.

Tak proč bych se vzpouzel,

zlé moci tvých kouzel

má mademoiselle Giselle

dál chřadnul a scházel,

ze snů sebou házel,

má mademoiselle Giselle.

Tak jsem radší zmizel.

Máš chůzi gazel,

a vím že jsi mazel,

má mademoiselle Giselle

Však je s tebou svízel,

kdo nesil ten sklízel,

cit mademoiselle Giselle.

Tak proč bych se vzpouzel,

zlé moci tvých kouzel

má mademoiselle Giselle

dál chřadnul a scházel,

ze snů sebou házel,

má mademoiselle Giselle.

Tak jsem radší zmizel.