V noci šelestů lovící, spící muž korunuje
Učarovaný, nahý, snící, opilý do zlata vstupuje
V jeho stopách klíčí zármutek skutek utek
K dívce za ženou
Kterou právě opouští nahou, bdělou, zraněnou
Žena opilá láskou stálou zkouší srdce mužovo
Opředena touhou svou houpe sebe v trýzni nadějí
Tmou odnáší jí čas z očí mužových
Čas omřelý
Ženo nezoufej, myslíš, že Bůh tě opustil?
Ty stopy v poušti nejsou tvé, to On sám v náruči
Nese tě - dítě své
Dívka spoutaná ženinou bolestí
Do morku, do kůže navždy se jí vryjí pouta od muže
Ten v rubu srdce má uložen předobraz třetí druhé té jediné
A z každé najde střep – okamžik v každé a pokaždé
