Nevadí

Napůl jako hrou

A napolovic vážně,

čerstvou maturitou zmužnělý.

Chtěl jsi dobýt svět

A svět se tvářil vlažně

Na tvý bubnování

Nesmělý.

Hlavu plnou věd

A nadějí svý mámy,

Zkoušky přijímací,

Potom pád.

Znalosti jsi měl,

Cos neměl,

Byli známí,

Takže litujeme,

Za rok snad.

A tehdy poprvé jsi řekl:

Nevadí, zase bude líp.

Pomalu šel rok

A zase stejná škola,

čekáš předvolání

Každej den.

Předvolání máš,

A na něm: vlast tě volá,

Takže za dva roky,

čert je vem.

Dva roky vzal čert

A za nějakej týden

Stojíš na radnici

S holkou svou.

Bylo to s ní fajn,

Tys věřil, že to vyjde,

Kde tvý nebetyčný

Plány jsou.

A tehdy podruhé jsi řekl:

Nevadí, zase bude líp.

Neměli jste byt

A vlastně ani prachy,

Prej, že ve dvou se to

Táhne líp,

Jenže už jste tři

A máma s dvěma bráchy,

Starej dvoupokoják

- špatnej vtip.

Tak jste žili rok

V tý supertěsný kleci,

Vzteky vysušení

Jako troud,

Potom jeden den

Si žena vzala věci,

Další připomínky

řešil soud.

A tehdy potřetí jsi řekl:

Nevadí, zase bude líp.

Už jsi dlouho sám

A věci, co se stanou,

Se tě nedotýkaj,

Byl jsi bit.

Všechno už jsi vzdal

A postavil ses stranou,

Vzal sis dovolenou,

Chceš mít klid.

Osamělý dům

U rychlíkové trati,

Oči za záclonou

Zapranou.

Vlaky jedou dál

A málokdy se vrátí,

život nemá brzdu

Záchrannou.

Tak řekni sakra to svý

Nevadí, zase bude líp...